Patnácté Mimoňské války: Konec dobrý, všechno dobré?

Největší tuningový sraz sezóny je za námi a člověku by se chtělo říct, že je to jenom dobře. Nic zvláštního se naštěstí nestalo, přijelo méně aut a pořadatel Sandy Rydlo vydělal také o něco méně.

Proslýchá se, že Mimoň byla naposledy, ale znáte to…

Nejsem z těch, kdo by byl z hektické mimoňské přehlídky tuningu nějak zvlášť odvařený. Pokud existuje nějaký druh sociální fóbie, při které se člověk cítí nejistě ve velkém množství nevyzpytatelných řidičů bezhlavě se hemžících ve svých (více či méně vkusně a více či méně dovedně) vytuněných skvostech na obrovské letištní ploše, kde neplatí žádná silniční pravidla, tudíž ani povinné ručení (které beztak 20 % aut v Mimoni nemá) tak já jí určitě trpím…

Cesta po mladoboleslavské erdesítce probíhala poklidně, provoz byl na úrovni slabá jedna a dokonce se dal zapnout i ten tempomat na nějakou svižnější rychlost. Bylo mi jen divné, že tentokrát nevidím žádnou partičku dobře situovaných kolegů ve sportovních autech, kteří se obvykle zrána vždy zrychleně přesunují směr Mimoň, kde později závodí ostošest na sprintech. Že by je tentokrát odradil noční a posléze i ranní déšť? Počasí nevypadalo nejlépe, nad krajinou se honily ocelově šedé mraky a popravdě řečeno, že bych v sobotu ráno skákal z vyhřáté postele jako ptáče, to už vůbec ne.

Na chvilku jsem začal dokonce uvažovat, zda jsem si nespletl termín akce. Ne, to není možné! Moje pochyby definitivně rozptýlila hodně naštvaná 15letá honda, která se mi pověsila v lesních zatáčkách před Ralskem za zadek. Její mladý řidič měl pohled sveřepého indiánského šamana a auto přejíždělo ze strany na stranu, jakoby zahřívalo pneumatiky a chystalo se minimálně na 24h Le Mans. Uvědomil jsem si, že mám na zadním nárazníku zase takovou pěknou nerezovou lištu na jeho ochranu při manipulaci s nákladem. Tu na minulém autě mi zničil opilec na 5km rovince u Sadské, který před sebou přehlédl osamocené auto velikosti malé dodávky. Nebyl čas na hrdinství, raději jsem to do kopce trochu oroštoval, hondu i posádkou nechal v bezpečné vzdálenosti vzadu a pospíchal vstříc policejnímu radaru.

Ten nezklamal a opět stál v Kuřívodech napravo, na konci Ralska pak zase stáli šerifové a kasírovali. „Neškodila by ani pojízdná technická,“ pomyslel jsem si a pokračoval směr vstupní brána. Volná vstupenka mi ušetřila nestydatých 600 Kč, které běžný návštěvník s autem zaplatil za rozbitou příjezdovou i odjezdovou cestu, a najednou se přede mnou objevila obrovská plocha hradčanského letiště. Bohatý program tentokrát sliboval nejen sprinty na čtvrt míle, poslední kolo AZ Pneu Tuning Cupu, kolo driftovací soutěže Czech Drift, ale i závody Supermoto. Všechno se stalo přesně tak, jak bylo uvedeno. Přesto se do Mimoně sjelo „jen“ na 4800 automobilů, což je proti letošnímu jarnímu termínu minimálně o tisíc méně.

Zdá se, že zdánlivě bohatý program není receptem na přilákání návštěvníků, kteří už nechtějí nebo nemohou dál akceptovat všeobecně přemrštěné ceny. Obecně lze říci, že české tuningové srazy mají až na výjimky všeobecně nízký poměr cena/kvalita dodaných služeb a Mimoň není výjimkou. Zda jsou za tím přehnané nároky pronajímatelů ploch, nebo snaha o maximalizaci zisku ze strany pořadatelů, stánkařů či dodavatelů služeb, to je otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Snad proto, že právě pořadatel Mimoňských válek patří mezi moje dobré známé, se o to ani nesnažím a nechám to na vás…

• 25. 08. 2009
• Martin Kokeš
• 67 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:

• Přidat příspěvek:

  * Jméno:
  * Nadpis příspěvku:
  
  * Text příspěvku: