Reportáž: Barum Rally 2012

Po letech jsem zase zavítal na Barum Czech Rally, tentokráte zařazenou do prestižní závodní série IRC. Jak se líbila jednomu téměř obyčejnému návštěvníkovi?

Michelin je sponzorem závodní rallyeové stáje týmu Peugeot Delimax Total Team, v jehož barvách jezdí pilot Pavel Valoušek a navigátor Lukáš Kostka a protože AUTOFUN patří mezi oblíbené weby francouzského pneumatikářského gigantu, dostal jsem pozvání se zúčastnit letošní barumky. Když jsem ji navštívil posledně, využil jsem všech privilegií, která přináší novinářská akreditace, tedy včetně vytoužených reflexních vestiček, tentokrát jsem se ale rozhodl stát se běžným návštěvníkem, byť s VIP vstupenkou do cateringového týmového stanu. 

Mým cílem bylo dostat se do Zlína kolem poledne, kdy probíhal shakedown a v servisním středisku za otrokovickou fabrikou tak už panoval čilý ruch. Najít v okolí místo k zaparkování nebyl až takový problém, jak jsem čekal, i ta nejvzdálenější volná místa byla od centra dění jen pár minut chůze.

U vstupu se mi na tvrzení, že si pro VIP kartičku teprve jdu, dostalo odpovědi, že „takových už tu bylo“, nicméně jsem byl vpuštěn s tím, že zítra už mi to neprojde. Jestli by mi to prošlo, nevím, kartičku už jsem měl a s ní i nálepku Host Barum Rally na autě, díky níž jsem se obešel další den bez placení vstupů na erzety.

Servisní středisko praskalo ve švech – krom týmů v různých stádiích přípravy (případně alespoň zdánlivé relaxace ) se tu pohybovala spousta diváků, kteří fotili, sbírali podepsané kartičky, propagační letáky, plakáty a krabičky s těstovinami. Občas se kolem s rachotem, ale zatím (na rozdíl od soboty) bez doprovodu protivného pískání maršálů prohnal závoďák. Prostě idylka.

Navigace nás táhla po nepochopitelných silnicích, z nichž měla největší radost naše micheliňácká spojka z Maďarska – prý jí tenhle kraj připomíná Toskánsko.

Po obědě následovala exkurze k micheliňáckému kamionu, kde jsme se seznámili s dostupným závodním obutím, které zahrnuje suché, přechodné a mokré slicky v rozměrech od 14 do 18 palců a různých tvrdostech směsi. Příjemnou novinkou (i když už jsem to asi kdysi zaslechl) pro mě byla informace, že Michelin vyrábí pro klasiky nejen pneumatiky pro běžné používání, ale i závodní obutí a to ze současných směsí, včetně rozměrů ve 13". To by se možná závodní jezdci z padesátých a šedesátých let divili, čeho jsou ta auta vlastně schopna. 

Ubytování bylo zajištěno až v Luhačovicích, z procházky po nejhezčích českých lázní ale nic nebylo, protože po odhození tašky s oblečením na postel následoval přesun zpět do Zlína na slavnostní start z náměstí a následnou noční super stage. Navigace nás táhla do kopců a z kopců po nepochopitelných silnicích, z nichž měla asi největší radost naše micheliňácká spojka Monika z placatého Maďarska – prý jí tenhle kraj připomíná Toskánsko. Skoropražák se dme pýchou. 

Na náměstí to vypadalo jako vždycky – přes hrozen lidí nebylo vidět auta ani závodníky, dalo se ale alespoň poslouchat krátké a místy i docela vtipné rozhovory s jezdci a navigátory. Kolemjdoucí se stupínky a štaflemi se ale dlouho nezdrželi. Později jsem pochopil proč…

Za námi se vztyčila hradba ze štaflí, laviček, židlí, stolů a dorazil i náklaďák, jehož korbu zaplnili diváci. Největší frajer si rozložil sedátko a slunečník na střeše bagru.

Měli jsme ve skupince i pár domorodců, tak jsem spoléhal na to, že budou vědět o pefektních místech ke sledování závodu. Jenže bylo asi příliš pozdě (to jsem diplomat, co? ), takže jsme vzali zavděk první řadou na stojáka za zkušenými matadory v kempingových křesýlkách na uzavřené Gahurově ulici. Do startu veteránů, kteří akci otevírali, chyběla skoro hodina, ale bylo to rozumné – za chvíli za námi bylo ještě pěkných pár řad hlav navíc a z nebe se začal snášet lehký déšť.

Hned ale bylo poznat, kdo patří k pravidelným návštěvníkům rallye. Za námi se vztyčila hradba ze štaflí, laviček, židlí, stolů, dorazil i náklaďák, jehož korbu zaplnili diváci a největší frajer si rozložil sedátko a slunečník na střeše bagru. Těžká závist.

Představení veteránů byla …hrůza. Krásná auta (převažovala bugatti), která ale v průběhu vymezeného času spíše nejezdila než jezdila, prostoje byly velké a na mokré silnici jezdili všichni dost opatrně (není divu). V poslední dvacetiminutovce už ruch na trati prakticky ustal. Dav začal vypadat rezignovaně, jeden z kempingářů přede mnou usnul a těžko byste hledali někoho, komu by netuhla nohy a záda. Ale nebylo úniku, opustit místo znamenalo vzdát se možnosti cokoli vidět. Po odmlce vyrazily na trať youngtimery a opět do bylo hodně opatrné.

Z letargie mě vytrhl rachot a zatáčku kousek ode mne prodriftoval …žigul! Dav jako by pokropila živá voda. Pískání, potlesk a nadšené výkřiky jako by slyšeli i ostatní jezdci.

Jenže pak to začalo. Z letargie mě vytrhl rachot a zatáčku kousek ode mne prodriftoval žigul (nebo co ). Dav jako by pokropila živá voda, únava byla rázem ta tam a záda přestala bolet. Pískání, potlesk a nadšené výkřiky jako by slyšeli i ostatní jezdci (i když je to naprosto vyloučené ) a najednou nebyla nouze o drifty, divoké průjezdy i hodiny, o vzájemném nahánění některých účastníků exhibice nemluvě.

A jaká se před námi střídala auta! Lancia Delta HF Integrale, Audi Sport Quattro S1, Audi S2 Coupe Quattro, Audi 200 Quattro, Fiat 131 Abarth, BMW M3, Škoda 130 RS, Škoda 1000 MB, Škoda 100 L, Renault 5 Alpine, Peugeot 205 GTi, Ford Escort Mk.1 a spousta a spousta dalších fešáků.

Podívaná to byla tak dobrá, že zlatý hřeb večera, tedy samotná noční super stage jako by už nedokázala vyvolat takové nadšení. Vydrželi jsme ale až do konce, což znamená téměř do půl dvanácté. Pro náš mateřský tým to byla bohužel současně rychlostní zkouška poslední – závodnímu peugeotu odešel motor a barumka tak pro něj skončila. Zazářil Václav Pech se sympaticky ošklivým miníkem, jenž v nočním městě zajel nejrychleji. V Plzni to asi po setmění musí vypadat. 

Bylo prakticky nemožné si nevšimnout rychlosti, stability a propracovanosti šasi Fabií S2000 – rozhodně nikoli náhodou už několik sezon drtí konkurenci v IRC.

Druhý den jsme s Luhačovic vyrazili na druhou erzetu – proslavenou Pindulu. Tentokrát zlínští Šerpové nezklamali – nad Lípou jsme se vyškrábali mezi pole, zaparkovali u nějakého lesíka a došli na louku s parádním výhledem, kde jsme sledovali rychlé průjezdy větší části startovního pole. Bylo prakticky nemožné si nevšimnout rychlosti, stability a propracovanosti šasi Fabií S2000 – rozhodně nikoli náhodou už několik sezon drtí konkurenci v IRC.

Svým rozevlátým jízdním stylem naopak zaujal japonský pilot Toshi Arai s australským kopilotem Dalem Moscattem na Subaru Impreza STI R4 a celkem snadné bylo identifikovat blížící se Lancery Evolution IX – nikomu jinému auta nestřílela do výfuku tak intenzivně. 

Nejen rallye živ je fanda do aut, tak jsme ponechali svému osudu poslední třetinu závodníků a vypravili se do servisní zóny na oběd a zamířili opět na Pindulu, tentokráte přímo do stejnojmenné osady, kde se sice decentně létalo vzduchem, ale zase to bylo k stání… A tehdy se zkušení domorodci předvedli podruhé – přemístili jsme se na „úžasné místo v lese“.

Jen chvíli po usednutí do ostružiní nás traťový maršál informoval o tom, že erzeta klasiků byla kvůli nějaké havárii zrušena.

Když cesta začala vypadat jako oříšek i pro umimog, zaparkovali jsme a přes louky a ostružinami zarostlý les dostali na ničím zajímavý lesní úsek, kde jsme měli sledovat erzetu klasiků ze včerejška. Jenže jen chvíli po usednutí do ostružiní nás traťový maršál informoval o tom, že erzeta klasiků byla kvůli jakési havárii zrušena. Tak hurá na třičtvrtěhodinovou procházku zpět k autu. 

Celí zničení jsme se ještě doplazili do servisky a zkonstatovali, že občerstvení někdy může dostát svému pojmenování, nasedli zpátky do MX-5ky, jejíž výfuk a jízda se staženou střechou za každého počasí nám zajistila více pozornosti okolí, než kdejakému soutěžáku a vyrazili jsme k domovu.

Nedělní program už jsme sledoval pouze online a musím říci, že divák, jenž byl smrtelně zraněn soutěžní imprezou, která vylétla mimo trať, byl velmi smutnou tečkou jinak opravdu vydařené rallye. Tu vyhrál Juho Häninen z továrního týmu Škoda Motorsport a na pódiu jej ještě doplnil Kresta a Kostka, všichni na Fabiích S2000, pochopitelně. Ty obsadily i 4.-10. místo, s výjimkou sedmé pozice pro Subaru Impreza STI R4 a deváté pro Peugeot 207 S2000.

Foto: Pavel Vraný

• 06. 09. 2012
• Michal Fokt
• 12 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:

• Přidat příspěvek:

  * Jméno:
  * Nadpis příspěvku:
  
  * Text příspěvku: