Test: Hyundai Veloster 1.6 GDI DCT: podruhé a lépe

Stačí málo a i naprostý propadák se najednou ukáže v mnohem lepším světle. Jako třeba veloster na menších kolech a s dvouspojkovou převodovkou.

Na Hyundai Veloster jsme se v redakci všichni těšili jako na takové CRX druhé dekády 21. století – obratný a zábavný sporťák za pár korun. Jenže pak se ukázalo, že levný není a o tom sporťáku by se také dalo s úspěchem pochybovat – zkrátka a jednoduše si to v našem testu Hyundai Veloster: Promarněná šance i přes pár pozitiv pěkně slíznul. Vyhodili jsme ho oknem, ale nevzdává to a vrací se dveřmi , vyzbrojen dvouspojkovou převodovkou. A dojmy zanechává o poznání lepší.

Auto je opět radioaktivně zelené a znovu ukazuje, jak silnou zbraní je design. Budí pozornost, kde se objeví, atrakcí jsem byl dokonce i v drahými auty a léty blahobytu otrlými pěšáky nacpané Vídni, kam v rámci testování také zavítal. Na rozdíl od předešlého modelu, obutého do letních osmnáctek je ovšem tenhle na zimních 17" pneumatikách, což jak se ukáže dále, dělá opravdu dost zásadní rozdíl.

Interiér je nachlup stejný, což znamená vizuálně zajímavý, ale s vyšším posazem a trošku úzkými sedadly. Jízda na delší vzdálenost ukázala, že zadní sedadla, ačkoli to na nich není s prostorností nijak zlé, nejsou pro dospělé pro delší přesuny úplně vhodná. Největší novinkou v kabině je přítomnost voliče automatu šestistupňové dvouspojkové převodovky. Ta se ovládá klasicky pomocí pádélek pod volantem a byla pro dnešní test nejen tou zásadní novinkou, ale zejména důvodem, proč začít nahlížet na veloster trošku jinak, než tomu bylo posledně při prvním testu.

Korejská dvouspojka je opravdu výborná. Zvládá bez škubání popojíždění v hustém provozu a nemá hysterické reakce při změně D na R a naopak. Stále pracuje hladce a plynule. Jenže je naladěna spíše k použití v mainstreamové produkci, takže neřadí o nic rychleji, než lehce nadprůměrný automat s hydrodynamickým měničem. Žádné bleskurychlé podřazení a se změnou kvaltu nahoru se u téhle DCT už vůbec nechvátá, nedochází dokonce ani ke strmému pádu otáček po přeřazení, jak tomu dnes u nejnovějších automatů bývá.

Výsledkem toho je, že řidič nemá takové ambice zarazit velosteru ostruhy tvrdě do slabin a jízda s ním má o poznání pohodovější charakter, jenž autu mnohem více svědčí. Opět se ukázalo, že si kupátko velmi dobře vede na kvalitním povrchu. zatáčí s opravdu velkým nadšením, minimální nedotáčivostí a plynulejší nájezdy do zatáček také omezí zavlnění při zakleknutí.

Jenže pěkný povrch u nás nikdy netrvá věčně… Ovšem v tuhle chvíli přichází čas menších, sedmnáctipalcových kol. Zatímco na osmnáctkách se posledně veloster na nerovnostech choval naprosto otřesně, 17tky s větším množstvím gumy mezi diskem a asfaltem dokázaly část rázů utlumit na snesitelnější míru.

Hyundai sice na nerovnostech stále předvádí psí kusy – poskakuje, odskakuje, mlátí, tluče, tancuje, zakopává, ale s řadou silničních pastí se vypořádává o poznání lépe než posledně. Snad si ho půjčím ještě jednou na šestnáctkách, to by mohlo být zase o kousek lepší…

jak jsem byl posledně na velostera naštvaný, ačkoli jsem se to snažil celé hodnotit s potřebným odstupem, možná jsem byl až příliš strohý na adresu motoru. Sice opravdu nemá takovou špičku, jakou by 140koňová šestnáctistovka mohla mít, ale v kombinaci s automatem akcelerovala ve vysokých otáčkách pro změnu nad očekávání dobře, i když její zvuk opravdu není příliš inspirativní. Slušná je však spotřeba přímovstřikového čtyřválce, svižným tempem do osmi litrů při mém stylu je opravdu dobrý výsledek. 

Je to zcela jasné – Hyundai to s obutím velosteru na 18" kola těžce nevychytal. Za cenu menšího halóefektu se na 17" kolech choval o něco lépe a 16" ráfky by možná byly ideálním obutím. Naladění podvozku sice i tak zůstává na nekvalitním povrchu bídné, ale výsledný dojem už není tak tristní. Kupátku také prospělo zklidnění v podobě dvouspojkové převodovky. Třebaže šestistupňový manuál není špatný, není ani sportovní a pokud bych uvažoval o pořízení velosteru, rozhodl bych se bez většího přemýšlení právě pro verzi s dvouspojkovým automatem. Stejně jako třeba v případě Golfu GTI…

Hodnocení

Motor	2,25
Výkon
Odezva plynu
Zvuk motoru/výfuku
Pružnost
Ochota vytáčet se
Výkonová špička
Redline
Převodovka	2,33
Rychlost přeřazování
Rychlost podřazování
Logika řazení
Jízdní vlastnosti	2,38
Přilnavost přední/zadní nápravy
Stabilita zadní nápravy
Nedotáčivost/pře­táčivost
Náklony v zatáčkách
Chování na nerovnostech
Přesnost řízení
Strmost/ostrost řízení
Účinek posilovače
Brzdy	2,50
Nástup
Účinek
Dávkování
Stabilita zádě
Komfort	2,25
Odhlučnění podvozku
Aerodynamický hluk
Tvrdost pérování
Tlumení přejezdů nerovností
Interiér	2,40
Velikost volantu
Tloušťka věnce volantu
Poloha za volantem
Rozměry sedadel
Boční vedení sedadel
Fun faktor
Výsledná známka	2,44

• 11. 12. 2011
• Michal Fokt
• 17 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:

• Přidat příspěvek:

  * Jméno:
  * Nadpis příspěvku:
  
  * Text příspěvku: