Test: Maserati GranTurismo MC Stradale: Břitva z Modeny

Nejlepší může být jen jeden a u Maserati je tím vyvoleným ostré kupé GranTurismo MC Stradale. Dali jsme mu na českých silnicích co proto. Měli byste ho chtít?

Vánoce jsou svátky klidu, takže jsem možná měl připravit spíš test Fabie Monte Carlo 1.2 HTP, ale štědrodennímu webu by přece jen více slušelo něco krapet emotivnějšího, tak jsem se svrbějícími prsty seděl na tomhle testu jako žába na prameni už od léta. Pojďte se se mnou tedy v tento sváteční den svézt v Maserati GranTurismo MC Stradale!

Přeskočil bych technické školení, o změnách, provedených u tohoto modelu jsme psali v článku Paříž 2010: GranTurismo MC Stradale (dále jen GTMCS ) a uvedl bych jen to nejzásadnější – V8 4.7 o výkonu 449 koní, točivý moment 510 Nm, o 110 kilo nižší hmotnost a keramické brzdy. Jo a ještě režim RACE!

Už při letmém osobním setkání vám vyschne v krku. GranTurismo jako takové je úchvatné auto a jiné nárazníky, inspirované závodními speciály mu na kráse nepřidají, ale propůjčí mu úplně jiný, racingový náboj a zvláště pak v kombinaci se zářivě bílým lakem je MC Stradale na silnici naprosto nepřehlédnutelné.

A interiér se rozhodě nenechá zahanbit. Karbonová skořepinová sedadla, která jsou jedna z nejlepších, v jakých jsem kdy seděl, karbonové dekory, kůže, alcantara a perfektně tvarovaný volant s tlustým věncem, i když na bezmála závoďák možná o zbytečně velkém průměru. Místo zadních sedadel zbyly jen prohlubně a v těchto místech může být i ochranný rám, což ale bohužel nebyl náš případ.

Ačkoli pro nás naštěstí už nejsou vozy značky Maserati ničím neznámým, při jejich startování vždycky zatajím dech. V8 ve stradale se probudí s takovým štěknutím, že mi po zádech přejede mráz. Zkuste tohle chtít po nějakém downsizovaném turbomotoru… Ťuknu do pádla skutečně velkorysého rozměru (kvůli němuž jsou standardní páčky pod volantem trošku na dlouhé prsty), jehož cvaknutí signalizuje, že můžeme vyrazit.

Proplétáme se hustým pražským ranním provozem a mě překvapuje, jak relaxovaně nejsportovnější granturismo působí. Motor si bublá kolem dvou tisíc otáček, šestistupňový automat dělá svou práci téměř neznatelně a ačkoli bych to od karbonkeramických brzd vůbec nečekal, dávkují se překvapivě snadno, i když klasika to není.

Každodenní bezproblémové používání by tak malinko znepříjemňoval tvrdý podvozek. Zatímco všechna dosavadní námi testovaná maserati byla až neuvěřitelně pohodlná, GTMCS už je opravdu sportovně tuhé. To pochopitelně při rozměrech, váze a rozvoru auta znamená, že při jízdě funguje i jistá míra plavnosti, tomto případě ale mají jasnou prioritu jízdní vlastnosti.

To se podepsalo i na schopnosti tlumit rázy. Menší nerovnosti žehlí sice stradale bez obtíží, větší se ale už občas projeví bouchnutím a zadní náprava také nemá ráda příčné spáry, na nichž občas lehce znervózní. Ale já vím, že tohle vás až tak moc nezajímá. OK, tak zmáčknu TO tlačítko RACE!!! …aniž bych tušil, že tím podepisuji smlouvu s ďáblem.

Přepnutí do „závodního“ režimu způsobí takový menší časoprostorový skok. I při nezměněné poloze plynového pedálu najednou se škubnutím vyrazí vpřed a současně se ve výfuku otevřou brány pekelné a kolem se začne šířit naprosto neopakovatelný zvuk. V nízkých otáčkách temně dunivý, ve vysokých přecházející v nenapodobitelný jekot. Vůbec nejlépe ale zní kolem 2600 otáček, kdy jde z výfuku bublání, při kterém v tunelech opadávají obklady. Nikdy vás nepřestane bavit, tím si můžete být jistí. V každém tunelu, u každé zdi, nebo prostě jen tak – otáčky na 2600 a plnéééj!

No nic. Po krátkém intermezzu na D5 sjíždíme na Loděnici, máme namířeno, jak jinak, na Karlštejn. Auto působí na okreskách dojmem, že zabírá minimálně jeden a půl pruhu a záhy se ukazuje, že nezůstává nic dlužno pověsti, jakou si u nás už stačilo vybudovat. 1770 kg je stále ještě spousta váhy, granturismo ji ale v zatáčkách opět odhazuje neznámo kam.

Maserati zatáčí jako ďas a naprosto přesné řízení, které by možná mohlo být malinko těžší, umožňuje projíždět zatáčky s těžko pochopitelnou lehkostí. Náklony v zatáčce se omezí jen na téměř nepostřehnutelný pohyb a řidič má za všech okolností perfektní přehled o dění pod koly. Když se dostanete do potřebného jízdního rytmu, stradale prakticky nezná nedotáčivost a i přetáčivosti pirellky vzdorují velmi statečně, auto je tedy povětšinou neutrální.

Ovšem zatímco samovolná přetáčivost je na suchém povrchu velmi vzácným jevem, pokud chcete vyvolat drift cíleně, je granturismo pro každou špatnost. Nadbytek síly na nižší kvalty zajistí při dupnutí na plyn za asistence volantem ochotný přechod do přetáčivosti, jak moc dobře se ve smyku dá auto řídit jsem ale neměl čas a místo zkoušet.

Motor reaguje na každou, byť sebemenší změnu polohy plynu se spontánností lanka, škoda, že ho elektronika za úžasného ječivého zpěvu nepustí výš, než do 7200/min, rozhodně by to snesla umím si představit, jak by asi zvěla v takových osmi, osmi a půl… Automatická převodovka podřazuje bleskurychle a přeřazuje též velmi rychle a to v Race módu za doprovodu šťavnatého škubání, jako by mělo maserati závodní sekvenci. Zas a znova ale směřuje moje kritika k brzdám. Stejně jako u všech ostatních aut s trojzubcem, i topmodel MC Stradale působí dojmem, že vůbec nebrzdí.

Jak už jsme mnohokrát řešili, Maserati prý vyznává závodní charakter brzd, jenž vyžaduje nakopnutí do maxima a dávkuje se následným povolováním tlaku, jenže tenhle setup prostě na běžné ježdění není příliš vhodný, i když auto v případě potřeby dokáže zpomalit nebo zastavit bez problémů. Ovšem na druhou stranu – jaké jiné auto z portfolia značky by si zasloužilo závodní projev brzd, než právě MC Stradale, že… Takže možná brečím na špatném hrobě, jenže na okruhu nebyla možnost kupé otestovat.

Tohle granturismo si také úplně ideálně nerozumí z vlnkovaným povrchem a roletkami našich okresek, při opravdu rychlé a ostré jízdě získává řidič pocit, že vůz na silnici lehce plave a tímto neduhem souvisí i horší přilnavost kol při brzdění. Tvrdý podvozek má prostě i své specifické nevýhody a je s tím třeba počítat. Na některých nerovnostech to také vypadalo, že by GTMCS sneslo krapet tužší karoserii, proto ta poznámka v úvodu testu, je ovšem otázkou, zda by ochranná konstrukce za sedadly něčemu pomohla.

Maserati GranTurismo MC Stradale je nade vší pochybnost úchvatný stroj. Zamilujete si jeho design i kabinu v závodnickém stylu s dokonalými sedadly a naprosto propadnete zvuku a točivému charakteru osmiválce. Zas a znova budete nevěřícně kroutit hlavou nad zatáčivým podvozkem a užívat si perfektně vyvážené a přesné řízení, o rychlém řazení automatu vůbec nemluvě.

Smířit se musíte s poměrně tvrdým naladěním podvozku a s tím souvisejícím horším jízdním komfortem. Šasi také občas zaváhá na nerovném povrchu, charakter brzd není úplně ideální do běžného provozu. Asi bych snesl menší volant, jenž by vykompenzoval relativně lehčí nastavení řízení a trochu přidat na tuhosti dlouhého gétéčka by asi také nezaškodilo. To jsou ovšem drobnosti, které nic nezmění na tom, že se mi svezení s tímhle autem nesmazatelně vryje do paměti. Takových aut by mělo existovat víc, i když tu laborujeme s cenovkou 130.000 euro…

Hodnocení

Motor	1,14
Výkon
Odezva plynu
Zvuk motoru/výfuku
Pružnost
Ochota vytáčet se
Výkonová špička
Redline
Převodovka	1,00
Rychlost přeřazování (AT)
Rychlost podřazování (AT)
Logika řazení (AT)
Jízdní vlastnosti	1,38
Přilnavost přední/zadní nápravy
Stabilita zadní nápravy
Nedotáčivost/pře­táčivost
Náklony v zatáčkách
Chování na nerovnostech
Přesnost řízení
Strmost/ostrost řízení
Účinek posilovače
Brzdy	2,25
Nástup
Účinek
Dávkování
Stabilita zádě
Komfort	2,50
Odhlučnění podvozku
Aerodynamický hluk
Tvrdost pérování
Tlumení přejezdů nerovností
Interiér	1,40
Velikost volantu
Tloušťka věnce volantu
Poloha za volantem
Rozměry sedadel
Boční vedení sedadel
Fun faktor
Výsledná známka	1,52

• 24. 12. 2011
• Michal Fokt
• 10 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:

• Přidat příspěvek:

  * Jméno:
  * Nadpis příspěvku:
  
  * Text příspěvku: